V bažinách poblíž malého jižanského města je nalezena mrtvá dívka. Díky potrhanému tělu padá podezření na zdivočelé psy. Ale protože právě koukáte na film o vlkodlakovi, zdivočelí psi to určitě na svědomí nemají. Znamení vlka je naprosto klasický vlkodlačí film bez čehokoliv žánrově netradičního. Navíc jde o dílo televizní, takže se nedočkáte žádně vizuálně propracované přeměny, ale prostě se najednou se objeví chlupatá chlupatina s drápama a zubama a vlasy načesanými dozadu, přesně jak to nosívali vlkodlaci ve čtyřicátých letech (nebo obyvatelé Planety opic). Ačkoliv z filmu vykukuje minimální rozpočet a úvod je trošku delší než je zdrávo, nelze mu upřít atmosféru hlavně v posledních dvaceti minutách. Velká škoda je, že tvůrci nepřidali nějaké to vlkodlačí řádění navíc, dynamičnost by ději prospěla. Takhle shazuje slušný konec celková televizní rozvleklost s minimem krve a ne moc záživná první polovina filmu.

Snímek který si můžete úplně v klidu pustit v neděli po obědě, protože se u něj bát nebudete. Kdo je vlkodlak zjistíte během prvních 20 minut (což prozrazuje i text distributora), takže překvapení se nekoná. Film trvá 75 minut což je tak akorát, poté by zřejmě začal nudit. Rok natočení je dost znát, triky nejsou moc povedené, děj je vleklý, ale nějak mě to sedlo a pobavilo.

Myslím že tohle je dost dobrý film. Kvalita režiséra Daniela Petrieho, který mimochodem natočil v roce 1981 parádní film Fort Apache the Bronx, je znát už v tomhle filmu. Kvalitu filmu též podtrhují i vynikající herecké osobnosti jako Geoffrey Lewis, nebo David Janssen. To vše je dobře podloženo hudbou. Není to vyloženě horor, spíš to zpočátku vypadá jako kriminální příběh, ale to vůbec nevadí - já si to vychutnal.

Jako celek dokáže film nenáročného diváka jistě zaujmout, ale čistokrevné hororáře asi moc nepotěší. Mě osobně film nenudil a se zájmem jsem se dodíval až dokonce. Bohužel mi tam však chybělo více hororových scén se samotným vlkodlakem, protože jeho dvouminutová účast je pro mě docela málo.Co se týká atmosféry filmu a hudby jenž jí sloužila jako doprovod, tak tu musím docela pochválit. Podobné melodie jsem slyšel ve spoustě detektivních filmů té doby a přestože se jednalo o tuctové tóny, tak mi do právě probíhajícího děje skutečně pasovaly. Jakmile došlo na děsivější scény (těch sice moc nebylo), tak se hudba změnila a tajemné zvuky jako výkřiky, hřmění, vytí dokázali splnit účel a atmosféra o něco zhoustla.